Historie školy 1907 – 2007

Textová část: Mgr. Karel Novotný
Obrazová příloha: Radoslav Virt, Karel Novotný


Pohled na veselské náměstí v roce otevření nové školy v Mezimostí.

OD MYŠLENKY KE STAVBĚ
“Český jih dlouho zůstával ve všech oborech za ostatními kraji naší milé vlasti, až konečně vystavěním dráhy Františka Josefa(1) byl svět i nám otevřen a hned jiný tep života v místech, hlavně při dráze ležících, zavládl.


…Při dráze poznalo se, že vzdělání člověku přináší mnoho výhod. Jasně se pozoruje, že vzdělaný člověk přijde vždy k lepšímu kusu chleba, vyvaruje se v životě škod, umí si v daných okolnostech poradit, jest vyhledáván od lidí, jíž jej potřebují, má rozhled, jest podnikavým, dovede své nápady uplatnit. Toho všeho nabývá se hlavě školami.“
Těmito dodnes platnými slovy otevírá školní kronika historii letošní jubilantky. O nutnosti vybudovat v Mezimostí školu bylo rozhodnuto na počátku tohoto století. V roce 1905 pak městská rada vybrala vhodné místo a zadala vypracovat plány dvoupatrové budovy firmě architekta a stavitele Antonína Kellera z Tábora. Se stavbou bylo započato v srpnu 1906. Přestože se práce vinou tekutých písků ve staveništi mírně zdržely, byla budova za 14 měsíců dokončena. A tak „…za panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I...., když byl starostou městyse Mezimostí(2) pan Karel Katz, dne 29. září 1907, dokončena byla stavba budovy školní… a téhož dne slavnostně vysvěcena veledůstojným panem vikářem a proděkanem Václavem Dobešem z Kardašovy Řečice“. Městská kronika ke stejnému datu zaznamenává jinou historku: „Toho dne vysvěcena škola v Mezimostí, když šel průvod z kaple mezimostské do školy, vypukl ve Veselí požár a celý průvod mimo oficielních osob se rozprchl a do Veselí spěchal.“ Přímo se nabízí otázka – hasit nebo okukovat…?“
V nové, na svou dobu velice moderní a účelné školní budově, začalo hned následující den vyučování v pěti třídách obecné školy s 291 žákem. Děti 6. - 8. školního roku i nadále navštěvovaly měšťanskou školu ve Veselí nad Lužnicí. Pedagogický sbor tvořilo pět učitelů. 22.října téhož roku byla při škole otevřena i dětská opatrovna pro 104 děti předškolního věku. 8. listopadu 1910 byla provedena konečná superkolaudace a „stavitel Keller byl zbaven veškeré další zodpovědnosti za stavbu.“

ZA ČASŮ STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ
Dle kroniky lze soudit, že předválečná léta plynula nevzrušivě pravidelným rytmem oslav jmenin a narozenin stařičkého mocnáře nebo členů jeho rodiny, návštěvami pana c.k. okr. školního inspektora, sv. přijímáním a sv. zpovědí, pravidelnými dary mecenášů a dobrodinců školy, každoročními záplavami ve městě i požárními poplachy, zdravotními prohlídkami i občasným uzavřením školy z důvodu neštovic, spály, záškrtu, zarděnek, dusivého kašle nebo příušnic. Kronika připomíná i akce mimořádné - návštěvu cestovatele Stanko Vráze v r.1908, stromkové slavnosti po japonském vzoru, založení „zpěváckého sboru“, povýšení Mezimostí na město r. 1908, kometu 1910 a i sotva viditelnou Halleyovu kometu, zřízení Dostrašilovy (okresní hejtman) školní galerie umělecké v roce 1910, pozorování zatmění Slunce nebo předvádění cizokrajných zvířat. Školní kronika ale taktně zamlčuje drobnou rivalitu mezi školou veselskou a mezimostskou, která občas přerostla až do soudních sporů(3). V roce 1911 dostalo město (částečně i škola) elektrický proud z elektrárny ve veselském mlýně.

1. SVĚTOVÁ VÁLKA
Sarajevský atentát a následné vypuknutí 1. světové války v r. 1914 zasáhly i do chodu školy. Za přítomnosti kněžny ze Schwarzenbergů bylo městskou radou rozhodnuto o použití školní budovy jako odpočinkové nemocnice pro lehčeji raněné s 200 lůžky pod vedením dr.Havlíčka a dr. Fürsta. Mezimoští žáci byli převedeni do školy veselské, kde probíhala polodenní střídavá výuka a zároveň probíraná látka byla redukována na minimum. Vyučování bylo komplikováno i povoláváním učitelů do vojenské služby a nedostatkem paliva. Pro děti uprchlých Poláků z Haliče byla v roce 1915 ve městě otevřena i polská třída, fungovala ale jen krátce. Během prázdnin byla rozšířena činnost opatrovny a útulny, “ aby mládež naše dále vedena byla v ohledu mravním, kdy v době žní jest v mnohých rodinách takřka nemožno na dítky dohlížeti…“.
Nemoci, drahota, hlad, nouze o suroviny a paliva provázely každý válečný den žáků i učitelů. Válečným rekvizicím například neušel 28. června 1916 ani školní zvonek.

V DOBÁCH SAMOSTATNÉ REPUBLIKY
Pět měsíců po skončení války 18. března 1919 byla školní budova opět předána svému účelu. Začátky ale byly těžké, chyběl inkoust, křída, houba i nábytek, poškozeny byly římsy pod střechou, nejhorší ale byly štěnice, „které pobíhají po stěnách, po podlaze, po lavicích k nemalé radosti žáků, kteří je místo vyučování honí a tlukou...“.

Vše bylo postupně překonáno a od 11. října 1920 byla otevřena i škola měšťanská, o tu Mezimostí neúspěšně usilovalo již v roce 1911. Původně chlapecká měšťanská škola byla záhy změněna na smíšenou pro chlapce i dívky. Do školy začali docházet i žáci ze Zlukova, Řípce, Drahova, Dráchova a Vlkova, vyučovalo se v 8 až 13 třídách osmi ročníků. Vyučovány byly i některé nepovinné předměty - jazyk německý a francouzský, výuka hry na housle, později i těsnopis a psaní na stroji. Oblíbené byly dívčí ruční práce a později i vaření praktikované v kuchyni pana ředitele. Od roku 1927 působil ve všech třídách i velmi aktivní dorost Červeného kříže. Během prázdnin bývala ve škole ubytována kolonie malých žižkovských dětí, ale „…. budova školní při nejlepší kázni a pořádku, jaké v kolonii panovaly, přece je značně trpí. Ředitel školy, který po celý rok je i v prázdných školních dnech vystaven hluku a neklidu školy, rámusem tolika dětských hrdel i o prázdninách, je nervově i s rodinou velmi týrán a vyčerpán...“. Ve školní budově krátce působila i „pokračovací živnostenská škola“, pro malý počet žáků byla ve školním roce 1932/33 zrušena. Péčí Rodičovského sdružení byla zdarma stravována velká část především méně majetných dětí. Během prázdnin roku 1936 byl do 14 místností rozveden školní rozhlas. O rok později bylo zavedeno přezouvání žáků. Již 20. dubna 1938 byli žáci vyšších ročníků prakticky seznámeni s televizí!

ZA 2. REPUBLIKY A PROTEKTORÁTU
Září roku 1938 přineslo nejen přejmenování měšťanské školy na „újezdní“ (z důvodu dojíždění přespolních žáků), ale i důležitější změny politické. Zmenšená republika musela zaměstnat učitele z pohraničí, a proto byla propuštěna většina vdaných učitelek, přišli i učitelé dosud působící na Podkarpatské Rusi. Z rozpočtových důvodů v r. 1939 již nebyla otevřena opatrovna. „O prázdninách 1939 zavedena nákladem 10 000,- K elektrika do všech pater školní budovy.“ V září téhož roku říšská armáda zabrala tělocvičnu, od 19. ledna 1940 byla postupně zabírána celá školní budova. Žáci byli ve čtrnáctidenních cyklech střídavého vyučování převedeni do veselské školy, učilo se ale i v modlitebně českobratrské jednoty, v sálech hostinců u Šímů, Malotínských, Jakšů a Vodrážků i v obou zasedacích síních okresní hospodářské záložny. Zavedena byla povinná výuka němčiny, zrušena ale občanská nauka, v „duchu doby“ byl upraven dějepis a výuka zeměpisu byla omezena jen na Protektorát a Velkoněmeckou říši. Současně s nově zaváděnými osnovami předmětů byla prováděna i revize pomůcek a učebnic a pečlivě odstraňováno vše, co by připomínalo bývalou ČSR. Školní práce byla negativně poznamenávána i častými změnami rozvrhů, krácením nebo prodlužováním vyučovacích hodin i přestávek, nedostatkem nebo nedostupností pomůcek, nemožností instalace školních lavic.
Pracovalo se téměř bez učebnic, kritický byl i nedostatek paliva (na jeden týden bylo dokonce přerušeno vyučování), výrazně stoupla nemocnost dětí i učitelů. Na příkaz armády byly z budovy v r. 1940 vystěhovány i kabinety a umístěny na radnici. V r. 1941 byl z průčelí budovy odstraněn nápis “Obecná škola“, neboť nevyhovoval česko-německým normám. „1. říjnem (1941) zahájeny kurzy jazyka německého pro učitelstvo, četnictvo, úředníky soudu a berního úřadu. Začala germanizace.“ Po celou dobu okupace byly organizovány ošacovací a stravovací akce, sběr bylin i odpadních hmot, pátráno bylo i po mandelince bramborové - zatím bezvýsledně. 2. listopadu 1942 německá vojenská posádka opustila školní budovu a ta zůstala prázdná. Budova byla předána obci, ale stále zůstala k dispozici branné moci. Od r. 1943 mohla být znovu obdělávána školní zahrada, dokonce i školní hřiště bylo zoráno a zasázeny zde brambory. „Od 19. července 1943 po dobu prázdnin pracuje žactvo ve věku 12 let při kopání borek na Blatech. Žactvo je sem sváženo i z dalekého okolí. Pro Německo denně pracuje průměrně 500 dětí.“ Počátkem dubna byla škola opět uvolněna pro výuku a 13.dubna 1944 se vyučování vrátilo do školní budovy, od 17. dubna zde zahájila pravidelné vyučování i odborná škola pro ženská povolání. Městská kronika k tomu poznamenává: „Takřka tři a půl roku vyučovala škola ve Veselí II v nouzových budovách, a proto se radostně vracela do vlastní budovy.“ Žaci 7. a 8.ročníků byli povoláni na 14 dní k pracovní povinnosti na rašeliniště na Blatech za dozoru učitelstva, ubytováni byli v připravených ubikacích a hostinci v Zálší. 2. listopadu 1944 byla budova školy opět zabrána, původně pro uprchlíky, ale nakonec zde byla umístěna německá dívčí škola z Litavy. Městská kronika upřesňuje, že šlo o 215 mladých dívek z Hamburku – první uprchlíci. Opětně zavedené polodenní vyučování ve veselské škole a v sálech hostinců bylo v časech vánočních z důvodu nedostatku topení změněno na vyučování pomocí domácích úkolů. V dubnu 1945 už výuka probíhala jen několik dnů v týdnu. 5. a 6. dubna naše město i školu opouštějí civilní uprchlíci německé národnosti. Po dívčí škole byla v budově školy ubytována Hitlerova mládež – „hoši, praví zpupní Hitlerovi kluci“. Na konci války byl připravován lazaret, ale nakonec zde byla umístěna rakouská posádka, která z města v květnu utekla. Řada kabinetů byla vystěhována na půdu, následně zničena nebo rozkradena zásluhou především civilních osob, tzv. národních hostů. 3. května se školní budově objevil zřetelný znak červeného kříže, blízkost trati dávala tušit nebezpečí náletů. 8. 5. 1945 opouští město silná německá jednotka (320 mužů) směrem na Jindřichův Hradec. V noci na 9. 5. se ale v mezimostské škole objevuje na pozvání Revolučního národního výboru rota slovenských vojáků v síle 126 mužů a 3 důstojníků s úkolem pomoci při případné obraně před prchajícími Němci.

PO SKONČENÍ VÁLKY I PO ÚNOROVÉM PŘEVRATU
Od 7. 5. do 24. 6. se prakticky nevyučovalo, neboť ve městě byla spousta cizího vojska a na ulicích nebylo pro děti bezpečno.
První poválečný školní rok byl zahájen 17. září opět v provizorních prostorách domu Ehrmannů(4), v hostinci Na Růžku a v českobratrsko-evangelické modlitebně, neboť v budově byla zřízena škola dělostřeleckých aspirantů. Teprve 14. prosince 1946 byla školní budova předána újezdní školní radě, ale vyučování v důsledku nutných oprav zde začalo až 9. dubna 1947. “Obětavou péčí 60 maminek byla škola umyta od sklepa až po střechu, někde až třikrát,“ upraveno okolí školy, zahrada i hřiště. V této době přišla na školu i řada nových nebo staronových učitelů. Současně s parlamentem schváleným zákonem o jednotné škole dostala škola 21. dubna 1948 název devítiletá střední škola. 29. března 1950 byla založena pionýrská organizace, do níž se hned zapojilo 50 % žactva.

Nově budovaný společenský řád změnil i duch školy, ale jisté pochybnosti o správnosti nové cesty odráží i tento povzdech ve školní kronice: „Kéž zrodí nový svět spokojenějšího a šťastnějšího člověka!“ Od r. 1951 ve škole opatřené novým ústředním topením pracovala i školní družina a u Vodrážků byla zřízena stravovna pro děti zaměstnaných matek. V roce 1952 byla škola napojena na městský vodovod a školní zahrada přeměněna v duchu doby na „mičurinské pole“. V následujícím roce byl od září sloučen I. a II. stupeň pod jednou správou s názvem 2. osmiletá střední škola: žáci III. a IV. ročníku konali poprvé závěrečné zkoušky z českého jazyka, matematiky a volitelného předmětu (zkoušky byly ukončeny ve šk. roce 1957/58). Rok 1953 přinesl i další novinku - žáci IV. ročníku poprvé absolvovali lyžařský kurz na Šumavě. Ve školním roce 1959/60 se opět změnil název (pokolikáté už) na 2. základní devítiletá škola. V první polovině šedesátých let byla částečně opravena fasáda budovy, vyměněna část oken, vybudovány nové školní pozemky s nářaďovnou, modernizovány některé specializované učebny, prvňáčkové dostali první školní televizor. Toto období bylo ve znamení největšího počtu tříd i žáků na škole, pracovalo zde až 12 různých zájmových kroužků v jednom roce, zároveň začínal patrný úbytek mužů-učitelů. Od června 1974 byly v celé budově postupně vyměňovány parkety, ve stejném roce byla provedena kolaudace školních dílen v suterénu budovy (v prakticky nezměněné podobě fungují do dnešních dnů). V duchu doby byla ve druhém poschodí vybudována Síň tradic, na její otevření přijela s velkou slávou i Československá televize… Noční můrou dlouhou dobu byl stav ústředního topení (v r.1985 bylo z parního změněno na teplovodní, od zimních měsíců 1994 má škola topení plynové). Rok 1975 přinesl dvě novinky – tzv. novou koncepci (na různé „dočasné“ experimenty je československé či české školství už zvyklé) a trvalejší novinkou se stalo svépomocné obložení stěn ve školní tělocvičně (to vydrželo do dnešních dob). Rok 1978 zaznamenal zatím poslední změnu názvu - Základní škola Veselí nad Lužnicí, původně s 8 a dnes s 9 postupnými ročníky). Stručná poznámka školní kroniky k roku 1987 vyvolává dnes lehký úsměv na tváři – byla zahájena tzv. elektronizace (v praxi to znamenalo nákup prvních kalkulaček, až v dalším roce získala škola první počítač SHARP, ten byl využíván a mazaně ukryt ve skříni u pana ředitele dle vzpomínek pamětníků).

PO LISTOPADU 1989 „V SAMETOVÝCH ČASECH“
17. listopad 1989 v podání školní kroniky: „… po zásahu bezpečnosti proti studentům v Praze se zhroutil dosavadní režim. V průběhu dalších dnů a měsíců docházelo k převratným změnám v celé společnosti… Bylo zrušeno hodnocení pedagogických pracovníků, byla zrušena komplexní hodnocení žáků, došlo ke zrušení politických školení ped. pracovníků a k dalším závažným změnám.“. Mezi další změny patřilo např. přechodné neklasifikování předmětů dějepis nebo občanská nauka, novinkou se staly volby vedení školy samotnými pracovníky atd. V listopadu 1991 byly zahájeny práce na rekonstrukci obvodového pláště budovy a výměně oken za plného provozu, současně byla položena střešní krytina. Původně plánovaná víceúčelová přístavba (tělocvična se sociálním zázemím, šatny, školní dílny…) z finančních důvodů realizována nebyla. Přesto od 3. září 1992 je budova školy opět architektonickou chloubou Mezimostí. 1.4.1993 se stala škola právním subjektem, v červnu téhož roku byla v přízemí otevřena pobočka městské knihovny (fungovala zde až do května 2005). 12.10.1993 navštívila školu nenechavá zlodějka, od té doby návštěvníky školy vítala žákovská služba u vchodu. Krádeží výrazně ubylo, přesto služba byla v roce 2000 zrušena a nahrazena elektronickým otvíráním z kanceláře školy. Od října 1994 se přestavovala původní kotelna na plynovou, nečekaný nástup mrazů v říjnu 1995 urychlil její uvedení do provozu. Z důvodu restitucí škola v r. 1995 pozbyla část pozemku zahrady i možnost stravování u “Vodrážků“, proto se žáci i učitelé stravují v blízkém Penzionu – Domu s pečovatelskou službou. Konec minulého a začátek tohoto století sebou přinesl i další úpravy a modernizace - do jednotlivých učeben byla rozvedena voda (1995 – 1998), tělocvična i třídy dostaly nové osvětlení zářivkami, třídy byly postupně osazovány žaluziemi (1999), za plného provozu probíhala postupná výměna dveří (2000 – 2002), žákovská knihovna a ekonomka se přestěhovaly do samostatných místností (2001/2002), postupně byla modernizována WC na jednotlivých patrech… Ve školním roce 2002/03 získala škola v rámci projektu Internet do škol novou počítačovou učebnu. V následujícím školním roce se škola konečně dočkala alespoň malého asfaltového hřiště na zmenšeném školním pozemku (náhradou za zrušené velké hřiště v místech současného Penzionu). Škoda jen, že stále chybí lépe vybavený vlastní prostor pro hry školních i ostatních dětí venku mimo dosah rušné komunikace. Ničivé povodně roku 2002 částečně poškodily suterénní prostory a tělocvičnu, součástí následných oprav bylo vybudování moderního sociálního zázemí (WC, sprchy a šatna pro provozní zaměstnance) u tělocvičny.

SOUČASNOST STOLETÉ JUBILANTKY
Jak vypadá současnost? Ve škole je celkem 16 učeben (včetně odborných – 2 počítačové pracovny, cvičná kuchyně, 2 žákovské dílny, tělocvična…), žákovská knihovna, ve dvou místnostech pracují 2 oddělení školní družiny. Učitelům jsou k dispozici dva kabinety – humanitních a přírodovědných předmětů, ředitelna, kancelář zástupce ředitele a kancelář ekonomky školy. V roce 100. výročí založení škola potřebuje opravit nebo vylepšit jen pár drobností – novou dlažbu na chodbách, uzamykatelné šatny včetně šatny u tělocvičny, rekonstrukci topných těles, prostory pro uložení kabinetních sbírek, nové školní dílny, lépe vybavenou tělocvičnu a nářaďovnu, relaxační vybavení školního dvora, modernizaci zastaralé kanalizace… Nápadů je dost, co chybí jsou nejen peníze!
Do jubilejního školního roku 2007/2008 vstupuje škola s jednou zásadní novinkou – novým ŠKOLNÍM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMEM. Program nese symbolický motivační název „ŠKOLA V MEZIMOSTÍ – ŠKOLA MEZI MOSTY“ a dává si za cíl realizovat výchovně vzdělávací práci v duchu základní myšlenky, kde je ŠKOLA jen určitou (byť velmi důležitou) etapou v lidském životě. Tato etapa (stejně jako Mezimostí) je ohraničena dvěma MOSTY: po prvním mostě přichází malé dítě z časů bezstarostného dětství „her a malin nezralých“ a stává se žákem školy. Po devítiletém usilování a snažení se o zdokonalení přechází po druhém mostě již mladý člověk branou do dospělosti a do skutečného života. 
Popřejme tedy jubilantce do dalších 100 let chytré a pracovité žáky, tvůrčí a oblíbené učitele i laskavé a chápající rodiče dětí. Dostatek nejen finančních prostředků k uchování si pěkného vzhledu. V neposlední řadě také hodně sil ke klidnému proplutí rozbouřenými vodami současného školství i ke smysluplnému naplňování nového školního vzdělávacího programu. 
(V uvozovkách jsou použity citace ze školní kroniky.)